Nádherné nedělní ráno. Vyrážím směr Mikulov a během celé cesty se kochám pohledem na nádhernou Pálavu. Doufám, že mi zbytek republiky odpustí, ale není krásnějšího místa široko daleko. V dálce vidím Svatý kopeček. Modrá obloha za ním ještě víc zvýrazňuje jeho bílou krásu.

A jsme na místě. Sleduji šipku Výstava a vstupuji do zámecké knihovny, kde začíná první část poměrně velké expozice. A hned faux pas. Chci vyfotit nádherné křeslo u okna a ve snaze vytvořit co nejlepší záběr natahuji ruce. Překračuji povolenou hranici, kterou mi jasně naznačuje provaz a spouštím alarm. Ještě, že tam nebylo moc lidí a že slečně co hlídala knihovnu, nezaskočilo. Zrovna měla dopolední svačinu.

Musím uznat, že propojení zámecké atmosféry a vystavených designových kousků je opravdu neskutečně nádherné.

Další místnost patřila  tvorbě Lucie Koldové. Inspirovaná elegancí, křivkami a lehkostí vytvořila psací stůl Listy, který, jak říká sama Lucie, čeká jako nepopsaný papír na první řádky. Pro tvorbu krásné moderní verze klasického lustru našla inspiraci v abstraktní tvorbě amerického sochaře Alexandra Caldera. Expozice byla impozantní, opravdu jsem si dokázala představit zámeckou paní, ale také moderní ženu, jak sedí za stolem a píše první milostné řádky…….

Ve velkém sále byly vystavené vázy, spousta váz a stůl. Poskládané jako sochy budily dojem nekonečností. Pocházejí z dílny Milana Pekaře. Stejně jako vázy mě zaujal jeho názor. Řekl:“ Vázu chápu jako něco co nás provází asi déle než pes. Stal se z ní symbol, nositel myšlenek, historie, stylu, ale pořád by měla být schopná nést i květinu“. Vázy byly krásné, ale bez myšlenky autora by nedosáhly až takové dokonalosti….. Stůl jménem Torii stál jako pomyslná hranice, která bránila vázám, aby pokračovaly do nekonečna. Není to jen tak nějaký stůl. Je to symbol odpočinku. Stůl, u kterého si každý najde svoje místo, říká sám autor. Slovenský designér Tomáš Král našel inspiraci v historicky známých dolmenech, menhirech a symbolech odpočinku z japonské mytologie. Spojil dva typy masivních profilů, obdélníkový a válcový a dílo bylo na světě. Jo, jo v jednoduchosti je krása.

No a třešničkou, teda houbou na dortu ve velkém sále, byla muchomůrka z kolekce holandské designérky Ineke Hans. Prostě vytvořila něco, co by, podle jejích slov, nebylo v první řadě funkční….. Myslím, že se jí to povedlo.

„Každičkou hodinu, kterou ti Božstvo dopřeje, přijmi vděčnou vždy rukou a slasti si neodkládej na rok příští“ Nádherný citát napsaný na míse z krásné kolekce Karla Hanáka inspirované habánskou keramikou. Tak jako citát byl nádherný i zbytek expozice.

Daniel Piršc. Přední český designér hledá využíti porcelánu jako luxusního materiálu. Jeho kolekce Žlutý klobouk je výsledkem. Říkají o něm, že vypadá, jako kdyby stál mimo časovou osu a přesto je vždy přesně v čase. Mně se zdál akorát. Akorát krásné jsou i jeho 3D tapety.

Olgoj Chorchoj vytvořil mísu jako fyzický důkaz průzkumu chování zbytkového skla při zpracování ve sklárně a jeho struktury v nestejnoměrně slité hmotě. Ve vší úctě bez psaného doprovodu bych z fyzického důkazu nepoznala vůbec nic natož podstatu věci.

V jedné místnosti byly kýble. Spousta kýblů. Jen tak položených anebo vystavených a upravených tak, že připomínaly historické dekorace. Umění, vtip, nadsázka, rouhání, pokus? Nic z toho. Prostě oslava obyčejného předmětu. Aspoň to tvrdí sám autor Jakub Bedřich. Po přečtení jeho slov, kýbl najednou nebyl kýbl, dostál úplně jiný rozměr.

A proč jsem tento článek nazvala Výstava Křehký – krása s dokonalým příběhem? Protože v příběhu je výjimečnost. Protože bez příběhu to nejde. Protože nejsme všichni z jednoho těsta. Protože nemáme všichni stejný uhel pohledu, názor a vnímání. Protože je potřeba občas povzbudit nějaký ten smysl, který v nás dřímá a čeká na ten správný podnět. Protože není dobré blázna považovat za blázna, protože ten stejný blázen zrovna může v sobě schovávat ten nejkrásnější příběh na světě a my mu zrovna nemusíme dát příležitost jen proto, že jsme jiní…… Proto! Mějte myšlenky, pište příběhy, buďte jedineční a věřte si. A ti co to nedokáží, se aspoň budou kochat krásou Vámi vytvořenou……….

Nechtěla bych skončit s psaním a nepřipomenout ostatní  designéry a jejích designérské kousku, které zdobily Výstavu Křehký.

Svá díla tam představili: Klára Tůmová, Maxim Velčovský, Adéla Fejtková a Michaela Tomišková s Michalem Bačákem. Fotky jejích děl vystavených v zámeckých prostorách najdete pod článkem.

Tak ať se vám líbí…………

Jo abych nezapomněla. Byli tam i designový lidé :)