Už několikrát jsem slyšela stejný názor interiérových designerů: „Neděláme ze starého nové, neupravujeme interiér pomoci stávajícího nábytku …“ a tak dále a tak dále.

Nic méně všichni se shodnou na větě: „Radost a úsměv na tváři zákazníka je naší největší odměnou“.

Faktem je, že posílat fakturu zákazníkovi s mračícím se výrazem v obličeji, by nebylo moc příjemné :) .

No. Málo kdo se zabývá řešením situace, kdy neexistuje jiná možnost, než porušit názor číslo jedna a dodržet přitom onu žádoucí radost.

Tak a do jedné takové situace jsem se dostala. Víc než třicet let stará nábytková sestava tlačila svou velikostí všechny přítomné. Barvy na zdech už dávno nebyly v původním odstínu. Nevzhledné kryty na topení skrývaly retro radiátory (to se dnes nosí :) ). A záclony? Kapitola sama pro sebe.

Tak a teď se dostáváme do položky rozpočet. Ha! Částka měla hodnotu věty: „Udělejte to tak, aby to bylo, no tak nějak přijatelné.“ Nejednalo se o soukromý bytový prostor, ale o pracovnu na univerzitě a rozpočet jako kdyby nebyl.

Výzva to byla. Zkusím to, proč ne.

Sektorový nábytek je jedna velká stavebnice. Využila jsem tuto vlastnost, spočítala všechny malé střední a velké dílce a začala kombinovat. Nic jsem nemohla přidat, jen ubrat. Záclony jsem neřešila, poslala jsem je rovnou do kytek. Nevzhledné kryty na topení tam putovaly také. Až moc vysokému konferenčnímu stolečku jsem jen zkrátila nožičky. Béžový kusový kobereček jsem vyměnila za trochu výraznější. Obrazy jsem přeskládala. Kytky také. Zbytek zůstal tak jak je.

Paradoxně, i když jsem pár skříněk vyhodila, úložný prostor se zvětšil. Původní sestava byla vysoká přes tři metry a do vrchních skříněk se nebylo možné dostat bez žebříku. No a ten nepatří do běžného vybavení pracoven.

Vytvořila jsem vizualizaci dvou variant a šla pro ortel… . Rozšířené zorničky pozorujících a onen úsměv na tváři zákazníka, mě ujistily, že jsem na správné cestě a že stálo za to, porušit pravidlo číslo jedna.

Tak a teď už jen zbývalo poprat se s rozpočtem. Využila jsem možnost spolupráce s externími firmami, které spolupracují s univerzitou. Ta spočívá v tom, že se platí jen materiál, což je obrovská výhoda. Musím podotknout, že spolupráce s panem truhlářem a malířskou firmou byla naprosto úžasná. Krásně se poprali se všemi nástrahami, co v sobě schovávala osmdesát let stará pracovna. Trochu jsem se na začátku bála, jak to dopadne. Externí firmy jsou dané a není možnost výběru. Naštěstí to dopadlo dobře.

Suma sumárum: Původní rozpočet „Tak nějak aby to moc nestálo“ se převtělil do částky 10 000,- Kč. Dobrý, ne.